Modré vlasy, originální články, humor, který nikde jinde neuvidíte, styl, který patří pouze jí, taková je módní blogerka Martina Bechyňová alias The Blondieverse nově působí na blogu inkoustová tečka. Věřte, že vás tohle milé stvoření okouzlí, stejně jako nás.
Marti, přemýšlím, kterou otázkou začít, protože je toho tolik, na co bych se tě chtěla zeptat. Začneme tedy u tvého blogu The Blondieverse. Blog prošel mnoha změnami, naštěstí originální a neokoukaný styl tvého psaní zůstal stejný. Kdy tě vůbec napadla myšlenka založit si blog? Co tě k tomu vedlo?
Dá se říct, že bloguju už přes půlku svýho života – ufff, to mě trochu děsí. 🙂 První blog jsem si založila, když mi bylo nějakých deset, možná jedenáct let. To ještě frčely pixelky, avatary, blikající nápisy, bleskovky a diplomy psaný Comic Sansem. Následovalo několik dalších blogů… No a The Blondieverse vznikl v roce 2011 na Rhodosu, kde jsem pár měsíců bydlela a pracovala s mým tehdejším přítelem. Rozešli jsme se a já se učila žít sama se sebou několik tisíc kilometrů daleko od domova. Bylo to hodně zajímavý období, najednou byla spousta času na přemýšlení a zjistila jsem, že potřebuju všechno starý smazat a do Čech se vrátit s novým kabátem. A ten kabát (= blog) mi zůstal dodnes. 🙂
Na tvém blogu je znát, že dospíval společně s tebou. Byl ti takovým věrným parťákem pořád? Nebo byly i chvíle, kdy jsi měla chuť s ním skončit?
Určitě pár takových chvil bylo, ale moc si je nevybavuju, takže asi nebyly až tak silný. Smazat blog by byla škoda. Hezky mi nastavuje zrcadlo a občas se jen tak podívám, jaká jsem byla třeba před rokem. Jak jsem se chovala, co jsem psala, jak jsem se v tu chvíli cítila, oblékala, působila. Je fajn vidět, že se pořád měním a posouvám. Pomáhá mi to neustat ve stereotypu.
Netajíš se tím, že jsi jednu dobu psala blog pro byznys. V tomto období si byla také profesionální blogerkou. Proč ses nakonec rozhodla tento byznys opustit? Kdy přišel ten zlomový okamžik, kdy sis uvědomila, že tuhle cestu pro svůj blog nechceš?
Nedokážu říct úplně přesně, kdy mě ta honba za úspěchem začala štvát. Ale postupem času mi došlo, že mě tenhle svět nabídek, blogerů, PR akcí a reklam vysiluje. Že se vlastně blogem nechci živit. Chci blogovat, ale jen tehdy, když mám náladu. Chci psát, ale jen tehdy, když mám o čem. Chci fotit, ale jen tehdy, když mě to baví. Blog mi pak sice nevynáší žádný kačky, ale o to víc mě to baví.
Teď trochu drbů o tvém stylu. Při zhlédnutí starších fotek je znát, že i tvůj osobitý styl se dost změnil. V poslední době ráda vybíráš z kousků českých návrhářů a českých výrobků. Spolupracuješ s nějakými českými návrháři? Kterou značku, ať už českou, nebo zahraniční, máš nejraději?
Z českých značek miluju City Folklore, mají úžasný ostravský urban kousky. Pak mě moc baví WIN WIN love – značka, jejíž filozofií je ručně přešívané secondhandové oblečení. Za zmínku stojí určitě i Lípa, což sice není módní brand, ale mají naprosto dokonalý zápisníky a doplňky. Moc ráda sleduju lokální značky a jejich tvorbu, ale musím se přiznat, že nakupuji hlavně v sekáčích a není to zase tak často. Shopaholický amoky už se mi naštěstí docela vyhýbají. Minimalismus, žejo. 🙂
Blíží se podzim a jak už to tak v módě bývá, je třeba „aktualizovat“ šatník. Jaký kousek by podle tebe měla mít každá žena v šatníku pro tento podzim? Máš nějaký univerzální kousek, o kterém víš, že se na něj můžeš spolehnout za každého počasí?
Já úplně miluju vintage džínový bundy. Takže za mě určitě světlá džínovka, nejlépe potrhaná, se spoustou nášivek a klidně trošku oversized.
V nedávné době sis nechala vytetovat další tetování. Prozradíš nám, kolik těch tetování celkem máš a co znamenají? Pamatuji si na tvůj příspěvek o tvém prvním tetování, kdy jsi psala, že tě tvá mamka asi přizabije. Jak reagovala na tvá rozhodnutí o tetování? Přeci jen je to na celý život.
No joo, to bylo přesně před rokem a trvalo mi měsíc, než jsem se odhodlala to mamce říct. Trochu jí to naštvalo, ale miluje mě s tetováním i bez, navíc to podle mě i trošku tušila, protože tetování bylo žhavý téma od mý puberty. :)) Zatím jich mám šest a všechny znázorňují něco, co je mýmu srdci blízké. Člověka, činnost, myšlenku… Přesný definice netřeba, je pro mě docela těžký to vysvětlit tak, abych nepůsobila jako úplnej idiot. S přítelem jsme v tomhle dost spontánní – jeden den něco vymyslíme, nakreslíme, druhý den je to na kůži. Baví mě to, miluju to a nemyslím si, že toho budu někdy litovat. Spíš se těším, až budeme za padesát let všichni dědečkové a babči potetovaný, a vnoučata se nám budou smát, jak jsme trapný a že tetování už se dávno nenosí.
Tetování teď dokonce navrhuješ viď? Pracuješ jako copywriter, blogerka, navrhuješ tetování, píšeš knihu…. Já osobně mám někdy pocit, že v tvém blonďatém (v současnosti modrém) světě má tvůj den 40 hodin. Jak to všechno stíháš?
Upřímně? Nestíhám. Vůbec nic. Občas chci vypnout všechny počítače, mobily i foťáky, knížky vyhodit z okna a brečet do kyblíku se zmrzlinou. Pak si uvědomím, co všechno mám a vnitřně si vynadám. My lidi jsme občas dost nevděční. Takže se snažím nestěžovat si, kolik práce teď mám, protože jsem šťastná, že se doma nekopu do zadku. Že můžu zaplatit nájem, účty a nepočítat, jestli mi něco zbylo. Že můžu jít s kámošem na kafe a domů se vrátit s letenkama do Irska. Že můžu být spontánní a dělat si co chci. A taky vím, že za měsíc vyjdu naposledy z kanclu a ušetřím si každý den krásných 8 hodin času. Na spánek, na cestování, na kreslení, na lepší rozložení práce… Uvidíme. 🙂
Tvá kniha „minimalismus“ je bezesporu knihou, která každého čtenáře odzbrojila. Psala jsi jí pouze měsíc. Kdo čte pravidelně tvůj blog ví, že to byly perné dny plného stresu, málo spánku, ale i srandy a zábavných okamžiků. Na co budeš nejvíce vzpomínat? A vzhledem ke skutečnosti, že kniha slaví úspěch, na co jsi nejvíce pyšná?
Ten měsíc byl úplně skvělej. Náročnej, stresovej, ale výbornej. Sešla se skvělá parta lidí, každý z nás uměl něco, všichni jsme do toho šli s neskutečným elánem a výsledek mě baví. Těší mě, že jsem si splnila něco, o čem jsem jako malá snila. Nečekala jsem na příležitost a prostě si jí vytvořila. Sny jsou od toho, aby se plnily, tak mi přijde škoda, že je spousta lidí hází do pomyslnýho šuplíčku s nápisem „NEREÁLNÝ“. Vím, že kdybych knížku psala rok, úplně bych se za tu dobu změnila a to, co bych napsala v lednu, by už v prosinci nemuselo být aktuální. Potřebovala jsem ty myšlenky ze sebe dostat hned. Což se povedlo. A nejvíc mě asi těší ta spousta nadšených reakcí od čtenářek. Mnoho z nich se po přečtení odhodlalo překonat svý největší strachy, odpoutat se od názorů ostatních a začít si žít podle svýho, což je nádherný. I kdyby moje knížka změnila život k lepšímu jen jednomu jedinému člověku, má to smysl.
Dostaly se k tobě nějaké recenze na knihu minimalismus od ostatních blogerek? Jaká byla jejich reakce?
Reakce byly převážně hodně pozitivní a dost mě překvapilo, kolik blogerek mě přišlo podpořit na křest. Spousta mých bývalých „kolegyněk“ má knížku v poličce a z toho mám neskutečnou radost.
V návaznosti na tvou knihu ses rozhodla, že dáš výpověď v práci, která je pro mnoho lidí vysněnou prací, a to proto, abys měla více času věnovat se tomu, co tě baví a byla volná. Máš už nějakou představu, kterou cestou chceš jít? Co budeš dělat?
Za tu výpověď mohlo zjištění, že jsem se za ten rok a čtvrt téměř nehnula z místa… totiž z kancelářský židle. Pomalu jsem začala ztrácet svobodu, nezávislost i chuť něco tvořit. Ta jistota v podobě každoměsíční výplaty ze mě udělala lenocha, co se večer z posledních sil plácnul s pizzou k seriálu. Knížka to všechno změnila. Zjistila jsem, že můžu dělat něco, v čem vidím opravdu smysl a dostávat přímej feedback od lidí. Být s nimi v přímém kontaktu a když někdy nebudu mít náladu komunikovat, prostě na chvilku vypnu telefon a zavřu laptop. Mít tu svobodu pracovat kdykoliv chci. A hlavně odkudkoliv chci! Můj velkej sen je živit se jako digitální nomád a žít s přítelem v karavanu. Procestovat Čechy, Evropu a pak třeba celej svět. Pomalu k tomu směřujeme, ale uvidíme, kam nás život zavane. Jsem otevřená jakýmkoliv změnám i dobrodružství.
Děkuji ti za rozhovor a přeji ti, aby se ti dařilo stále dobře, jako tomu bylo doposud.
Taky moc děkuji a někdy zase ahoj. 🙂
Foto: theblondieverse.com, Instagram, Facebook
