Přinášíme vám rozhovor s krásnou Michaelou Salák, která je známá především jako manželka známého hokejisty Alexandra Saláka. Míša je ale mnohem více než jen manželka. Je úžasnou mámou čtyř kouzelných dětí, díky povolání svého manžela často cestují a na svém Instagramu má přes 70 tisíc sledujících. My jsme ji vyzpovídali nejen o módě, ale i třeba o tom, čím chtěla být, když byla malá holka.
Hezké odpoledne, Míšo, začít musíme otázkou, kterou určitě slýcháte často, ale naše čtenáře to jistě bude zajímat. Mnoho lidí vás zná především jako manželku známého hokejisty. Jak tuto roli berete?
Já jsem na svého muže neskutečně pyšná, takže mám pocit, že i ta moje role, kterou jsem díky němu dostala, je něco, s čím nemám nejmenší problém. Jsem manželka Saši, to je to hlavní. A to, že mu mohu, nebo jsem mohla pomáhat v tom, aby ta jeho kariéra byla možná úspěšnější a pro něj ta cesta snadnější (a samozřejmě byla díky mě úspěšnější, co si budeme povídat (smích)), tak to je moc fajn.
A jestli máte na mysli, že mi možná něco role „hokejové manželky“ vzala, tak vůbec. Rozhodla jsem se hned na začátku našeho vztahu, že dám přednost před mými ambicemi lásce, protože bez lásky bych nikdy nic nedokázala. Věděla jsem, že to je to, kde musím investovat. A investovala, vyplatilo se. Máme krásný vztah, jsme si nejlepšími kamarády a až jednou můj muž přestane s hokejem a já už nebudu mít tuhle nálepku, třeba dostanu zase úplně jinou. A v tom momentě pak bude i čas třeba na mé ambice. Zatím jsem ale naprosto spokojená a vděčná. Plně mě naplňuje role manželky a matky.
Na svém Instagramu máte přes 70 tisíc sledujících, se kterými každý den sdílíte okamžiky ze svého života. Co pro vás znamenají sociální sítě? Nebojíte se úplné ztráty svého soukromí?
Z jedné strany si nedokážu představit, že bych měla momentálně bez sociálních sítí fungovat. Jsou pro mě hodně důležité, a to hlavně z hlediska, že z nich čerpám a dost mi v životě pomáhají. Řekla bych, že mi dost usnadňují život. Pak je tu ale druhá strana. Nějakým způsobem jsem přišla k 70 tisícům sledujících, vlastně ani nevím jak. Na počátku určitě bylo to, že jsem manželka známého hokejisty, pak se ale skupina mých sledujících maličko přeměnila a začaly mě sledovat ženy, které o hokeji vůbec nic neví. Je to veliké číslo a já si říkám, proč vlastně já.
Každopádně jsou dny, kdy bych celý Instagram nejraději zamkla a nechala koukat na svůj život jen lidi, které opravdu znám. Jelikož z toho balíku sledujících je jich tam i hodně takových, kteří jsou dost zvláštní, což mě z jedné strany docela i straší a z druhé obtěžuje. Nechci si takové lidi pouštět do soukromí, na druhou stranu to nedokážu ovlivnit. Druhá věc je i to, že spousta lidí mě nutí být neidentickou, někdy sklouzávám k tomu, že píšu a dávám tam to, co si myslím, že sledující chtějí, než to, co bych tam dala já. A to je úplně špatně. Bojuji s tím. Snažím se na tohle neohlížet a být hodně svá, i když často za to od okolí dostanu čočku, nakonec jsem za to ráda. Nechci se někomu podbízet.
https://www.instagram.com/p/B3sCR5aFQbD/
Kvůli povolání vašeho manžela se často stěhujete. My vás zkrátka obdivujeme za to, jak vše zvládáte se čtyřmi dětmi. Na kterou zemi, ve které jste žili, nejraději vzpomínáte a proč?
Nejraději mám Rusko. Ne úplně pro to, jak se tam žije, nebo jak to tam vypadá. A to podotýkám, že jsem žila v hezkých Ruských městech a ty industriální, kde se nemůžete ani nadechnout, jsem naštěstí nemusela poznávat. Mně osobně jsou ale strašně blízcí rusové. Cítím se mezi nimi dobře, mám i spoustu ruských kamarádů a ta pouta jsou taková pevnější. Je to tam takové víc upřímnější a lidštější, něž na co jsme zvyklí my z Evropy. Krásně se nám taky žilo ve Skandinávii. Je nádherná. Oproti Rusku, žijete ve zdravém prostředí, čistý vzduch, příroda, ale i lidé jsou mnohem uzavřenější. V Americe to bylo také fajn, i když ta jejich mentalita je úplně jiná než ruská a mnohdy dost falešná. Vzpomínám určitě na všechny země, na všechny roky a jsem vděčná za všechny zkušenosti a místa, které jsem mohla poznat.
Kdo vás sleduje, ví, že vyučujete děti doma, což je opravdu obdivuhodné. Bude tomu tak i do budoucna? Co vše je k tomu potřeba, kromě hromady trpělivosti?
Učím doma nejstaršího syna, a to už druhým rokem. Musela jsem, jelikož syn musí být přihlášen na české státní škole. V Rusku chodil do Montessori školy a já ho pak odpoledne ještě učila podle českých osnov. To bylo dost náročný. Nyní je jen doma, máme pohodu a oběma nám to vyhovuje. Pokud bych došla k tomu, že to nedávám, zvolila bych Montessori školu tady v Praze. Ale budeme ještě nějaký čas cestovat, takže tato varianta mi přijde neschůdnější a mě baví ho vzdělávat, učím se tím vlastně i já. Opakuju si, co jsem zapomněla. Potřeba je určitě hodně trpělivosti, času, který musíte dítěti věnovat a taky by vás to mělo bavit. Díky domácímu vzdělávání spolu můžeme trávit spoustu času, a to je asi to, co mě na tom baví nejvíc.
Často sdílíte svůj denní režim, ve kterém je jen pár hodin volného času. Většině lidem (včetně nás) rozvržení svého dne dělá velký problém. Proto se musíme zeptat, jak to všechno zvládáte? Cestujete časem, nebo v čem je to tajemství?
Žádné tajemství v tom nehledejte (úsměv). Musím se přiznat, že jak děti rostou, tak je to složitější. Jelikož když byly maličké, šlo „jen“ o to, se o ně postarat. Teď už je to horší. Začínají mít koníčky, každý má svůj specifický. Pondělí až pátek mám rozdělený po půl hodinách. Je to náročné, pokud nemám vedle sebe manžela, nebo vůbec žádnou pomoc. Takže jde tu opravdu o to, že všechno musí být naplánované, nejlépe napsané na papíře. Ale zase jak se říká v letadle – nejdříve nasaďte masku sobě, pak dítěti, moc dobře si uvědomuji, jakmile si neudělám čas na sebe, nemůžu pak dát dětem ze sebe to nejlepší. Takže i v tomhle nabitém programu si vždycky najdu tu hodinu pro sebe. Nebojím se říct o pomoc, nebojím si zařídit hlídání a jít na masáž, nebo na nehty, nebo třeba s kamarádkou na kafe. Všechno jde, když se chce.
Přejdeme k módě. Co říkáte na aktuální módní trendy? Které u vás našly zalíbení a které naopak nemůžete pochopit?
Ráda odkoukávám módní trendy z ulice. Na sociálních sítích módu nesleduji, časopisy nekupuji a když už je koupím, většinou se nedostanu ani k jejich prohlédnutí. Takže jsme zpátky u té ulice. Což je v Čechách dost problém, pokud se tedy každý den nepohybujete po Pařížské (úsměv). Takže spíš v zahraničí. V tomhle jsem měla strašně ráda Švédsko. A co se týče aktuálních módní trendů? Já vlastně ani nevím, co odpovědět – moc jsem jich vzhledem k mé vytíženosti nestihla zaznamenat.
Vzhledem k vašemu cestování… Který kousek vám za žádnou cenu nesmí chybět ve vaší skříni nebo kufru?
Mám takovou cestovací klasiku. Legíny Lululemon, Ugly shoes, velká kvalitní mikina, kožená bunda od Ivany Mentlové a batoh LV. Pak taky kvalitní kabát, černé džíny. A šaty, které si můžu vzít na hřiště, ale třeba i do divadla. To je takový základ, se kterým cestuji všude.
Kde nejraději nakupujete oblečení pro sebe i pro děti? Které značky jsou vaše nejoblíbenější?
V zahraničí. Mám ráda takové ty nákupy, kdy si dvakrát do roka zaletíme do Milána nebo do Moskvy, nakoupíme všechno co potřebujeme a pak už nemusíme chodit po obchodech. Mám ráda kvalitní věci, které mi vydrží roky a do kterých ráda investuju. Dost mám ale i oblíbenou Zaru, tam asi nakupuji nejvíc pro děti. Snažím se to ale dost omezit, protože mám i takové dny, kdy domů přinesu několik tašek ze Zary, místo toho, abych koupila kvalitní věc, která mi nevydrží jen jednu sezonu. Každopádně ale dost recykluji, tedy věci rozdávám. Protože nemám ráda, když mám přecpaný šatník. Ale pracuji na tom, abych fast fashion omezila, protože i když se snažím, stále vlastním oblečení moc a zbytečně moc ho nakupuji.
Jste maminkou, manželkou, domácí učitelkou, troufneme si říct, že také už profesionální cestovatelkou (smích). Čím jste ale chtěla být, když jste byla malou holkou?
Chtěla jsem být učitelkou a letuškou a taky jsem si přála být bohatá (úsměv), takže se mi vlastně všechno splnilo.
Vaše děti chodí stylově oblečené. Vybírají si oblečení samy, nebo máte stále hlavní slovo vy?
Hlavní slovo se snažím mít já, ale pokud jde o oblečení do školky, nebo na hřiště, nechávám jim volnou ruku. Věřím ale v to, že děti okoukávají, takže pokud vidí, že se rodiče na různé příležitosti oblékají slušně a elegantně, okopírují to. Proto naše děti naprosto automaticky, pokud někdo slaví narozeniny, si oblečou košili a do šatů. A taková běžná móda – to je jim zatím úplně jedno. Kluci mají rádi pohodlí, holky šaty. Věřím ale, že jim budeme moci jít s manželem příkladem. Přeci jen, šaty dělají člověka.
Který je podle vás „must have“ kouskem letošního podzimu?
Must have? Kvalitní kabát a teplý svetr. To je můj momentální must have. Jaký je must have pro ostatní to netuším, jeliko celý podzim trávím taxikařením, na zimním stadionu, na fotbale, doma a v parcích. Tam jsem nic moc pochytat nestačila (smích).
Míšo, máte krásné dlouhé vlasy. Prozraďte nám, co používáte za kosmetické pomocníky? Máte nějaký tip na podporu růstu vlasů?
O vlasy se mi stará kadeřník Dan Pašek a guru v prodlužování vlasů Martina Gavriely. Takže ty krasné dlouhé vlasy jsou její práce. Teď jsem zrovna ve fázi odpočinku, takže jsem dlouhé vlasy sundala a mám je na boba. Začala jsem používat kolagen tak doufám, že zabere, jelikož mám od přírody méně vlasů, asi ne úplně málo, ale dlouhá hříva mi bohužel nikdy nenaroste.
A na konec otázka, kterou dáváme ve všech rozhovorech – kdybyste měla tři minuty na sestavení outfitu, jak by vypadal?
Šaty, boty na podpatku, svetr, kožená bunda, velké brýle, Chanelka a jdu. Ačkoliv ráno vypadá můj tříminutový outfit do školky úplně jinak, ráda se cítím jako ženská, takže tenhle by byl ten pravý.
Děkujeme moc za rozhovor s Vámi. Přejeme vám mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě a ať jste stále tak inspirující .
Foto: Facebook.com/michaelasalak, Instagram.
