Mnoho lidí má pocit, že celý svět stojí proti nim. Společnost jim zakazuje oblékat se do věcí, které se jim líbí a nutí je schovávat své tělo, které oni sami ale milují takové, jaké je. Urážlivé poznámky na svou postavu si ale berou k srdcí mnohem více, než se na první pohled může zdát. Věty typu „Ty jsi ale tlustá!“, „Podívej se na sebe, jak vypadáš!“, jsou jako rány dýkou do srdce. Body Shaming neboli kritizování těla, ať už svého, nebo ostatních, je tématem velice aktuálním.
Společnost některé lidi odsuzuje s tím, že si za svůj vzhled mohou sami. Málo pohybu a nezdravá strava dělají své. Nicméně zdravotní problémy a genetické dispozice jsou mnohdy silnější a nic s nimi neuděláme. I když se člověk snaží ze všech sil a vyzkoušel téměř cokoliv, kila zkrátka nechtějí jít dolů. Na druhé straně jsou lidé, kteří jsou pro někoho naopak příliš hubení. I je zraňují poznámky typu „Na tobě nic není, nemáš ani prsa.“, „Měla by ses konečně pořádně najíst.“ Zde ale také může hrát významnou roli genetika nebo zdravotní komplikace. Je tedy velice jednoduché někoho jenom tak odsuzovat, aniž bychom věděli, co se děje za zavřenými dveřmi.
Stále nám chybí svoboda
I když žijeme v moderní době, stále nemáme svobodu k tomu, abychom mohli být šťastní a spokojení. Když vyjdeme do společnosti, naší hlavní starostí bývá, co si o nás pomyslí ostatní. Nebudou mě odsuzovat za příliš extravagantní oblečení? Nebudou mít připomínky na mé potetované ruce? Nebudou se mi posmívat kvůli silné postavě? Podobné otázky nás provází každý den. Není divu, když všude vidíme ty dokonalé modelky, které mají představovat určitý ideál, jak bychom měly vypadat. Můžeme si myslet, že nejlepší je ignorovat, co kdo říká, co si kdo myslí a zkrátka žít život podle svého. Je ale toto správná cesta? Připomínky okolí mohou být občas užitečné v tom, že si díky nim můžeme uvědomit, že něco není v pořádku. Je ale velký rozdíl mezi konstruktivní kritikou a prostou potřebou někoho urazit.
Sebevědomí versus soudnost
„Jak si může něco takového obléknou? Ta nemá žádnou soudnost., „Ta se vystavuje, jako kdyby měla 50 kilo.“ I toto je vám jistě povědomé. Někteří lidé jsou zkrátka toho názoru, že obezitu je třeba zakrývat a svým způsobem nutí tyto lidi se schovávat a stydět se za sebe. Není tedy divu, že se pak necítí dobře ve svém vlastním těle, nemluvě o následném vzniku poruch příjmu potravy.
Musíme se na to ale podívat i z jiného úhlu. Sebedůvěra a sebeláska jsou skvělé věci, které nám v dnešní době chybí především díky tomu, že nám je stále vtloukáno do hlavy, že musíme vypadat dokonale. Na druhé straně je skutečně třeba si uvědomit, kde je hranice a co si můžeme dovolit. Vědět, co nám sluší a co lichotí naší postavě, je obrovská výhoda.
A co vy? Setkali jste se někdy s posměšky na svou postavu? Jak jste se proti nim bránili?
Foto: Unsplash.com.
