Skarifikace neboli jizvení je praktika stará téměř jako lidstvo samo. Každá kultura ji měla spojenou s něčím jiným. Zatímco u domorodých a archaických kmenů měla význam v přechodovém rituálu, na západě bývaly jizvy symbolem chrabrosti šermířů nebo naopak hanby – kriminálníkům a otrokům se vypalovaly značky. Zdaleka ale nejde o přežitou praktiku. V dnešním článku se podíváme na skarifikaci jako trend v moderní společnosti.
3 druhy skarifikace v proměnách času
Skarifikaci dnes najdete v portfoliu téměř každého lepšího tetovacího a piercing studia. Považuje se za tělesnou modifikaci, stejně jako piercing a tetování. Oproti nim jde ale o bolestivější proceduru, která má svá specifika a je nevratná. Často se proto označuje jako těžká tělesná modifikace. Má 3 základní druhy
- vyřezávání (cutting)
- vypalování (branding)
- tetování
Všechny původní metody získávají na čím dál větší popularitě i v moderní společnosti. Celý zákrok se většinou provádí bez umrtvení za použití skalpelu, popř. rozžhaveného kovu. Do rány může být aplikován také inkoust. To vytvoří efekt podobný běžnému tetování. Tuto metodu používali například Maoři z Nového Zélandu. Oproti klasickému strojku ale rána nikdy nesplyne z kůží a tetování tak bude „vystouplé“.
Možnosti skarifikace a hojení
Umělecké jizvení může mít v podstatě jakékoliv tvary zákazník požaduje. Je možné vytvářet obrysy, ale i celé plochy. Záleží na tom, kolik kůže je při zákroku odstraněno. Řez je veden dostatečně hluboko, aby po zahojení zůstala jemně vystouplá a viditelná jizva ve tvaru motivu. Míra vystoupení záleží na části těla, kam je motiv umístěn.
Během hojení je potřeba jizvám věnovat velkou péči. Je nutné udržovat místo čisté. Doporučuje se čas od času odstraňovat strupy. Čím déle totiž zůstane rána čerstvá, tím výraznější jizva bude.
Zatímco dříve měla skarifikace rituální či jiný, společensky standardizovaný význam, dnes ji dávají významy lidé sami. Stejně jako tetování.
Setkali jste se už někdy se skarifikací? A jaký je váš názor?
