Rozhovory s nejmladším radním v České republice – s Dominikem Ferim – bývají většinou v odlišném duchu. Aby ne, Dominik se ve svých devatenácti letech aktivně angažuje v politice coby člen rady města Teplice a navíc – s jeho názory se setkáváme napříč médii i na „celostátní úrovni“.
Nelze si tak mimo Dominikových názorů nevšimnout také jeho tak trochu nevšedního stylu oblékání a proto jsme Dominikovi položili několik otázek právě na téma oblékání a módy.
Dominiku, jsem rád, že jsi svolil k rozhovoru na možná poněkud „povrchnější“ téma, než na jaké jsi z rozhovorů zvyklý. Co se týče módy a oblékání, je někdo, kým se rád inspiruješ?
V zásadě se neinspiruji konkrétními lidmi, ale obdobími. Zásadní jsou pro mě třicátá a sedmdesátá léta. Třicátá, protože na vrcholu byl jazz (a ten nejen poslouchám, ale i hraji). A sedmdesátá, protože na vrcholu byl funk a disco (ty také poslouchám i hraji). Čili tyhle dvě období jsou moje nevyčerpatelné zdroje inspirace. Není třeba vymýšlet něco nového, když stále existuje ještě dost zajímavých kousků skrytých pod nánosy času.
Tvůj styl oblékání je poněkud extravagantní. Tedy, na poměry teenagerů rozhodně. Oblékáš se takhle odjakživa, nebo to přišlo až „s věkem“? A co na tvůj styl říkají vrstevníci například ve škole?
Oblékám se tak od nepaměti. Tedy, pamatuji si na to. Saka vyznávám od cca 14 let. Od té doby na ně nedám dopustit. Mít těžiště svého šatníku ve formálnějším oblečení je praktické. Není třeba nikdy moc řešit, jestli je člověk oblečen dostatečně. Může kdykoliv vystoupit před lidmi apod. Moje okolí mě v tomhle bere. Nehledě na to, že se zdá, že formální oblečení přestává být extravagantním a stává se až skoro konformním.
Co tvoji přátelé? Nezačali se podle tebe také oblékat elegantněji?
Že by to byl nějaký trend, to se říci nedá. Nicméně u některých si všímám, že si večer vezmou častěji košili. Obzvlášť když jde o holky. Na ty padnoucí a striktní outfit platil vždy.
Potrpíš si na značkové oblečení? Máš nějaké oblíbené návrháře nebo výrobce?
Nepotrpím. Samotná značkovost není všespásná. Na dobré materiály to ano, nicméně mít jako mantru soubor luxusních značek nepovažuji za nezbytné. Nebudu jmenovat, nicméně preferuji anglické značky, zejména u košil. Dost součástí mého šatníku jsou také věci archivní. Frak mám z roku asi 1930, smoking také. Střihem a kvalitou je žádné současné nemohou předčit.
Kolik máš doma sak a obleků?
Sak odhaduji tak 40, obleků 10 až 15. Paradoxní je, že čím víc oblečení člověk má, tím radši se upne ke třem, čtyřem kouskům, které nosí rád a často.
Co se týče obleků, dáváš přednost bespoke (na míru), made-to-measure nebo konfekci?
Většinou konfekci, kterou pak nechám u krejčové upravit, tak aby seděla.
Dokážeš říct, kolik jsi schopen za měsíc utratit za oblečení?
Většinou tři až pět tisíc. Namnoze ani to ne. Když má člověk bytelný šatník, nemusí jej už moc rozšiřovat.
V rozhovoru pro aktualne.cz jsi řekl, že se dokážeš ztotožnit s hipstery, co si zakládají na tom, že jsou nezávislí v myšlení, odívání, jdou proti masám. „Osciluji někde mezi hipsterem a konvenčním politikem. Je to divná pozice. Ale mně takhle prosycený, rozrůzněný život vyhovuje.“ Nemáš pocit, že s přemírou hipsterství v našich ulicích se tento životní styl stává mainstreamovým a jeho prapůvodní myšlenka se pak vytrácí?
To se samozřejmě děje. Je to přirozené a předvídatelné. Dost prvků středoproudé módy ale hipsterství do veřejného prostoru uvedlo, ať již o kombinace různobarevných chinos a blazerů aj.
Jak vnímáš oblékání mladých českých mužů? Pohybuješ se na severu v Teplicích, ale díky svému studiu i v Praze, je velký rozdíl mezi oblékáním v Praze a na severu?
Na severu na oblékaní mladí muži moc nelpí. Ale zlepšuje se to. Teplice a Praha, to je nebe a dudy. Ne, že by se zde vkusně oblékali úplně všichni muži, ale podíl těch, kteří jsou vážně dappeři je zde větší.
Pochválil ti někdy Karel Schwarzenberg motýlka?
Pochválil. Od něj to potěšilo dvojnásob.
Co říkají ženy na tvé oblékání?
Kdybych jim viděl do hlavy, bylo by to rajské (smích). Já myslím, že dobré oblečení snad ani nejde hodnotit negativně. Pokud se to nepřežene, ale to se snažím si hlídat.
Vidíš svou budoucnost i ve vrcholné politice?
S největší pravděpodobností ne. Divím se tomu, že mi všichni v mém okolí říkají, abych do toho šel, že by to inspirovalo další, a že jsem teďka v tak privilegovaný pozici, že by to mělo vyjít. Ale já se chci věnovat politice komunální a ne být živ politikou celostátní.
Je pravda, že za všechno může Kalousek?
Kalousek může za všechno špatné. Za to dobré může Babiš.
Dominiku, děkujeme za rozhovor a nechť se ti daří.
Dominika můžete sledovat také na facebooku a instagramu.
Foto: Instagram.